Podzimní melancholie

možná že ano , možná že ne ....ale jak jinak mohu si vysvětlit , že tak velkou chut mám stále skládat ,škoda jen že jsem limitován svou slovní zásobou a nemohu nalézt slova co by vyjadřovala co chci říci :-(....

myslím na tebe kudy chodím
kdo nezná mě myslí že spím
i když obě oči mám dokořán
pro lidi zůstavám nepoznán

chodíce jako stín bez duše
jako šíp vystřelený z kuše
letíc blížíce se pomalinku
bojíc se kam až to dolétnu

to anděl ten malý pacholek
každý ho znal on je amorek
neodcházej řekla zustan zde
tu na stole máš horké kafe

tak nějak to všechno začlo
pamatuji že moc ti to slušelo
spolu poprvé zůstali u stolu
snažili zahnat naší samotu

která svírá obě naše srdce
kdy začátky jsou tak hezké
od té chvíle já jsem věděl
že si vybral tebe on anděl

s ním nemohu přeci bojovat
zbývá jen té chyby litovat
že měl a přitom si nevážil
jak mohu získat více chvil

kdy chtěl bych vrátiti zas
na moment ošáliti onen čas
být s tebou na tebe dívaje
tma a kafe ležíce na stole

naklonit mojí tvář k tvojí
na šíji pocítiti to chvění
to chtěl první dát polibek
ochutnat poprvé ženský ret

to malá vzpomínka co zažil
poté co u tě prvně objevil
však ted pouhá to minulost
a věřím v lepší budoucnost