Jsme mj. bohužel stát, který si v oblasti zdravotní péče (vč. zákona o ochraně veřejného zdraví) ponechal paragrafy, za něž by se nestyděl otěcko Stalin. Např. máme očkování proti nejrůznějším infekčním nemocem postaveno silně na povinné vakcinaci, nechápeme mnoho států, které ho postavily na dobrovolnosti a mají obyvatelstvo zdravější než my. A k tomu se přidávají i někdy mafiánské praktiky, někdy i pod rouškou "vědy". Dnes dostávají zvýšenou měrou "kapky" nejen odmítači málo prověřených vakcín proti covid-19, ale paradoxně i zásadní vyznavači všech vakcín: najednou se víc píše také o nežádoucích účincích, dokonce je potvrzují i prestižní instituce, před SARS-CoV-2 se v ČR o nich nevědělo takřka nic, resp. téma se úspěšně tabuizovalo. Např. občané Skandinávie vědí o rizikách vakcín proti různým nemocem mnohem více, ale protože mají většinou rádi svůj stát, ztotožňují se se společností, v níž žijí, nechali se někdy očkovat, i když měli obavy. Ve státu, který víc lže a chová se k občanům někdy sprostě, se s ním lidé těžko ztotožní. Nechají se "bodnout" spíš jen kvůli vlastní dovolené, nikoli pro ohled k druhým.