vzpomínky a rozloučení

takhle to dopadá ,když se probudím dřív a nemůžu zabrat a budík ukazuje 3 od ráno...jo kde jsou ty časy kdy se to spalo....

chtěl bych si složit pár písmenek
pomalu proto k počítači si usedám
to přišla na mě spousta vzpomínek
na minulost s nostalgií vzpomínám
.
chce začít prvních několik řádků
pak ruka samotná snad se rozepíše 
jako na parketu klapaní střevíčků
když lidé o víkendu spolu tančíce
.
dlouho kdy vločky na jazyk chytal
to ještě sníh připadal ti bělejší
stejně jako tenkrát v dešti běhal
býval jsi tou dobou o dost mladší
.
rodiče museli po večeru hledat tě
stejně jak v pozdějších to létech
když našel oblíbení v českém pivě
ty sedával s kamarády po večerech
.
však i tohle vše dávno odvál čas
už odrostl i z těchto tvých zvyků
stárnem dneska hledáš jiných krás
architektura nebo zákoutí to domů
.
možná někdy bral by jsi ty chvilky
být mladší vrátit se trocha časem
ve tváři vyhladit od větru vrásky
často jen dodáváš s tímhle rozumem
.
udělat pár věcí jinak by jsi chtěl
chybovat snadno bývá tak moc lidské
osudy v nás však každého jsou úděl
pozdě můžeš litovat chyby spáchané
.
stejně jako všechno krásné skončí
tak i my se písmenky musíme loučit
když čtu právě zprávu na rozloučení
píšeš nebudeme jeden druhého mučit
.
prý bude to pro nás dva takhle lepší
když jeden druhého nebudeme již znát
stejně jako po noci přijde rozednění
napsala jsi že už více nechceš psát

Autor: Zdeněk Pokorný | pondělí 21.11.2016 5:36 | karma článku: 8,17 | přečteno: 123x