zkouška

být tak moci na malou chvilku, tímhle poslaným písmenem
to budu snažit se tobě trošku, zlepšit o malinko všední den
tu obvyklou a známou rutinu, která ruku v ruce jde životem
kdy zvu tebe do svého snu, tam budu tím tvým průvodcem
.
to pohodlně se usad nedutej, za moment začne tento příběh
už jen chvilku tak poslouchej, kdy spolu pozměníme koloběh
začneme jedeme z kopce hned, to vešel a spatřil jsem tebe
věděl že nemohu chtít hned, říkat to slůvko jak mám rád tě
.
všechno má svůj čas a své místo, proč tolik jen pospíchám
kdy určitě zvolnit by se to chtělo, pospíchat přece není kam
to nejspíš jenom mladý kluk, co skrývá se v každém z nás
ten co rád nosil péro šíp a luk a chtěl by s tebou trávit čas
.
několiko hodin tvého života, možná že tím chce toho hodně
dřív než dostihne ho opět samota a jeho srdce znovu osiře
bohužel tento sen pomalu končí, vratme se do šedé reality
snad malinko den tvůj ted lepší, co v úsměv změnil tvé rty
.
pokud nestalo se z hola nic, a má slova minula se účinkem
to mohu dát tobě tenhle slib, že již více psáti zde nebudem
myslím na tebe osobo kouzelná, příště můžem spolu mluvit
naše láska věc tuze tajemná, to slibuje ti zvláštní kamarád
.
kdysi tobě řekl něco, napsal pár řádek básen ti poskládal
ted dvě spojí se v jedno, naposled povím jak tě zbožnoval
možná zní ti to podivně, že dvě básničky v jednu skládám
takhle chtělo to srdce mé, možná radost hřeje že tě znám
.
pověz proč k večeru navštěvuje stále dokola stejný to sen
v kterém za ruce se držíc bok po boku vedle sebe oba jdem
kráčíc městem lampy každá vrhajíce podle svého svitu stín
tak právě začala další básen v které chtěl bych tolika ti říct
.
však neřeknu zhola nic prázdná slova minou se tu účinkem
kdo neznajíce mojí duši a netuší jaký chlap já vlastně jsem
však pokračujeme déšt za okny tu připomíná že venku zima 
my dva kráčíme městem kde jediným společník je ozvěna
.
od společných kroků dvou lidí co ted poznat by se rádi chtěli
snad nevědí zda jejich krůčky tím slibovaným rájem na zemi
či zavede je životní cesta do slepé uličky kde usazen prach 
kdo vyznat se v tom má a nedivme se když oba mají strach 
.
otevřít naše skryté já to zamilovanost zatuká na srdíčko zas
kdy chce chvíli se zastavit a otevřít z knihovny půjčený snář
možná dočtu se v něm jak postupovat společně mi dokážeme
já už vím že když budeme chtít tak spolu vše zlé překonáme
.
vždyt to vše se přeci jen mě se zdá ikdyž otevřené oči mám
ráno co ráno v posteli se drahně let probouzím opět jen sám
ale to jinačí příběh ten sem pro tento okamžik vůbec nepatří
ten možná jednou budu vyprávět však ted můza mě opouští
.
já marně hledám můzu co psala posledně tobě psaná písmena
nejspíš mrcha nezbedná někam dalek předemnou se uschovala
jak přilákat mohu jí v tento okamžik na malou chviličku zpátky
chtěl bych at posvětí tobě jaroslavo psáné tyto od srdce řádky
.
chybíš mi moc a já mohu jen závidět tomu kdo vedle tebe zalehá 
protože stačilo opravdu málo a byl jsem na jeho místě dneska já
bohužel už nelze vzít zpět to co člověk druhému v emocích řekne
jedno tomu že tahle slůvka bodají toho druhého jako od zmije jed