vymyslet nadpis je to nejtěžší

a ještě k tomu dodat pár řádků ....proboha proč ...21 století a člověk pořád jen něco musí a musí ...

řekni proč jen k večeru mě navštěvuje stále dokola stejný to sen
v kterém za ruce se držíc bok po boku vedle sebe po večeru jdem
kráčíce městem kde lampy každá vrhajíce podle svého svitu stín
tak právě začala má další básen ve které chtěl bych tolika ti říct

však neřeknu zhola nic kdy prázdná slova minou se tomu účinkem
kdo neznajíce mou duši a netuší jaký že chlap já to vlastně jsem      
již však pokračujeme déšt za okny nám připomíná že venku zima 
a my stále kráčíme tím městem kde jediným společníkem ozvěna

od společných kroků dvou lidí co právě poznat by se rádi chtěli
však nevědí zda jsou jejich krůčky tím slibovaným rájem na zemi
či zavede je životní cesta do slepé uličky kde usazen jen prach 
kdo vyznat jen má se v tom tak nedivme se když oba mají strach 

otevřít své skryté já když zamilovanost zatuká na srdíčko zas
to chce na chvilku se zastavit a otevřít z knihovny půjčený snář
možná že dočteme se v něm jak postupovat společně dál dokážeme
dnes jenom vím že když budeme chtít tak spolu vše zlé překonáme

vždyt tohle vše se přeci jenom mě se zdá i když otevřené oči mám
kdy ráno co ráno v posteli se drahně let probouzím stále jen sám
ale to už je jinačí příběh ten sem pro tento okamžik vůbec nepatří
ten možná jednou budu ti vyprávět a však ted můza má mne opouští

kdy marně hledám tu můzu co psala má poslední tobě psaná písmena
nejspíše se mrška nezbedná někam daleko předemnou to schovala
jak přilákat mohu jí opět v tenhle okamžik na malou chvíli zpátky
to chtěl bych at posvětí tobě jaroslavo psáné tyhle od srdce řádky