chvilka poezie když byl sám

jak jsem někde četl ,či mě to někdo říkal , to je fuk ...nezávidím lidem kteří milují , ale lidem kteří jsou milováni ...PS. nezávidím nic a nikomu ,ale tohle se mě líbilo ....

když nemohu k večeru najít správná slova
ale přitom touha a chut skládat přichází
to začínám stále od začátku zas a znova
poněvadž ty jsi žena co mysl mou provází

už je to hodně dávno co slyšel tvůj hlas
který uchu mému tak příjemně se poslouchá
proto píši i tahle písmena co zastaví čas 
v nich povím jenom že jsi stále nádherná

za chvilku to budou skoro dva celé měsíce
kdy jako obvykle do dveří tvých já vešel
to ještě netušil že rozpomene se mé srdce
poté co sedli vedle sebe a na tebe hleděl

však pokročíme o další řádek o kousek dál
at dostaneme se konečně k meritu této věci
už nechci na chvilku být v životě mém sám
chtěl bych jaroslavo požádat bud mé štěstí

ty žena krásná jako mystické to stvoření
i když naplněn jsem několika slz bolesti
bez tebe ten život můj naplněn celý není
kdy chybí na srdíčku i duši pocit radosti

já chtěl bych jenom tobě právě tedka říct
že tvé modré oči mají nádhernou barvu nebe
oni lákají ty mé oči k těm tvým stále blíž
už nemohu se bránit potřebě bolavého srdce

možná jednou v myšlenkách mě odpustíš
když tebe chtěl si zahrnout do svých snů 
to přivlastnit si tě jen pro sebe vždyt víš
do konce to našich krátkých lidských dnů

však ted ta to pohádka zdá se že končí
vůbec nic mě nebaví na nic není nálada
tvoje srdce se pomalinku se mnou loučí
proč to proto mé nepochopitelná záhada